Mnohá člověkem ovlivněná stanoviště patří stále ještě k přehlíženým klenotům krajiny s velkým potenciálem pro ochranu přírody. Zrovna včerejším výjezdem do lomu Československé armády (ČSA), konkrétně do prostoru Národní přírodní památky, jsme si to opět potvrdili. Tato stanoviště nespadají do klasických kolonek, jak jsme zvyklí hodnotit biotopy v krajině, nevznikají klasické poměrně dobře vymezené vegetační jednotky, ale často jde o nejrůznější kombinace druhů, členitosti georeliéfu, vlhkostních podmínek na stanovišti, sukcesních stadií a různých typů narušování, které určují vývoj na těchto plochách.
Díky setkání odborníků, kteří se zabývají antropogenními stanovišti, ale i těch, kdo řeší mapování biotopů, se povedlo najít směr, kterým se při klasifikaci těchto nedoceněných stanovišť pustit. Rovnou v terénu jsme si pak společně vyzkoušeli, jak by taková klasifikace antropogenních biotopů mohla vypadat. Čeká nás první sezóna na vytvoření a ověření tohoto pilotního systému klasifikace přímo v lomu ČSA a jsme si jistí, že o překvapení nebude nouze.
V rámci našeho probíhajícího výzkumu zelených střech jsme znovu navštívili lokalitu na pražském Smíchově. Hlavním cílem bylo ověřit stav populací poloparazitických rostlin, které jsme zde vyseli předminulý rok. Tyto rostliny dokáží přirozeně oslabovat dominantní trávy a uvolňují tím prostor pro méně průbojné byliny. Významně tak zvyšují druhovou diverzitu střešních ekosystémů bez nutnosti náročné mechanické údržby. Loňské vegetační období však připravilo rostlinám náročné podmínky. Extrémní sucho v průběhu června citelně zasáhlo mladou populaci dříve, než stačila vytvořit dostatečné množství semen pro další sezónu. Při letošní kontrole jsme zjistili, že rostliny přežily pouze na specifických mikrolokalitách, v zastíněných částech v blízkosti vzduchotechniky, kde je nižší výpar, a v místech s mírným únikem vody, která rostlinám poskytla potřebnou vláhu.
Na jaře jsme zkontrolovali vývoj biodiverzitní zelené střechy pod Kozím hrádkem v Mikulově – a výsledky jsou velmi povzbudivé. Výsev se podařil a napříč celou střechou se objevují drobné semenáčky suchomilných trav, zejména kostřav, i cílových bylin.
Loňský rok byl pro projekt TEAM#UP zásadním - spustili jsme platformu se shromážděnými výukovými materiály na téma ekologické obnovy, které prošly a stále procházejí revizemi od různých skupin hodnotitelů a na různých úrovních. Ve zpětné vazbě na české výukové materiály se opakovaně objevovala připomínka, že prakticky orientované aktivity (cvičení a pracovní listy) postrádají metodické vedení pro vyučující, a nejsou tedy zcela připravené pro využití ve výuce. Proto jsme se letos ve spolupráci s externími kolegy pustili do úprav a rozpracování materiálů, abychom vyučujícím co nejvíce usnadnili práci s našimi materiály a zvýšili tak jejich dopad.
Minulý týden jsme se zúčastnili velmi krátké, zato ale intenzivní a přínosné schůzky s kolegyněmi z Agricultural University of Iceland. Schůzka měla za cíl navázat dlouhodobější spolupráci mezi univerzitami a najít pro tuto spolupráci společná témata. Proto jsme kolegyním představili hlavní oblasti našeho výzkumu a aktuálně běžící projekty. Patřily mezi ně masivní otevřené online kurzy (MOOC), obnova mokřadů, obnova vřesovišť s využitím semen z regionálních zdrojů, zelené střechy a vývoj vegetace v různých narušených biotopech. Fakultní zahrada inspirovala naše kolegyně k tomu, aby prozkoumaly, zda by se prostor u jejich univerzity dal využít jako ukázkové místo ekologické obnovy.